Zájmové území leží v severovýchodní části Čech při hranici s Polskem. Nejvyšších výšek dosahuje ve své východní části (Suchý Vrch 998 m n. m.). Nejnižší bod se nachází v údolí Divoké Orlice u Sopotnice cca 400 m n. m. Hydrogeograficky náleží zájmové území do povodí Labe a je odvodňováno Divokou a Tichou Orlicí a jejich přítoky. Morfostrukturně patří zájmové území k Českému masivu. Vystupují na něm jak horniny fundamentu mladé západoevropské platformy, tak i ve střední a západní části území horniny platformního pokryvu (Demek, Kopecký, Vítek, 1997).

Celkově se povrch území sklání od východu k Žamberku a znovu mírně stoupá k západnímu okraji území. Zbytky plochého povrchu jsou rozřezány údolími vodních toků, z nichž některé mají hluboko zaříznutá údolí. Na území listu je řada průlomových údolí vodních toků.


Z hlediska geologické charakteristiky lze na zájmovém území zastihnout dle regionálního geologického členění tři základní jednotky Českého masívu: krystalinikum - prevariské paleozoikum (součást spodní stavby), svrchní karbon - perm a křídu (součásti svrchní stavby).





Spodní stavbu reprezentují tři jednotky orlicko-sněžnické části lužické oblasti. Nejrozsáhlejší část představuje orlicko-sněžnické krystalinikum vystupující ve východní části zájmového území (tj. sv. od linie Jablonné nad Orlicí - Klášterec nad Orlicí). Tato skupina obsahuje různé typy rul, ortorul a migmatitů. Významné jsou především tzv. giereltovské ruly (s výrazným páskováním způsobeným střídáním křemenno-živcových částí a muskovitu) místy se střídající s perlovými rulami (Fajst 1976 in Mísař 1983). Orlicko-sněžnické krystalinikum je součástí jádra orlicko-kladské klenby, složité klenbovité struktury vzniklé v mladších hercynských tektogenních procesech (Mísař, 1983).

Další jednotkou ležící patrně v nadloží orlicko-sněžnického krystalinika je stroňská skupina s výskyty v okolí Klášterce nad Orlicí a Vlčkovic (Skácel 1963 in Mísař 1983). Základními horninami této skupiny jsou dvojslídné svory, popř. lepidoblastické ruly s polohami mramorů, kvarcitů, metalyditů, grafitických hornin a různých metabazitů. Metamorfóza obou předchozích jednotek je přibližně stejná a odpovídá stupni amfibolitové facie (Mísař, 1983).

Poslední jednotkou spodní stavby je zábřežské krystalinikum zasahující do zájmového území svým sz. výběžkem jižně od linie Mistrovice - Jablonné nad Orlicí. Typickými horninami, které zde lze nalézt jsou zábřežské drobové ruly až svory s vložkami křemenných dioritů. Pozorovaná metamorfóza odpovídá epizonálnímu až mesozonálnímu stupni.



Permokarbonské sedimentární horniny (pískovce, jílovce a slepence) v zájmovém území náleží orlické pánvi. Na severu její hranici tvoří linie Žamberk - Potštejn, vsv. hranice je tektonická - tzv. kyšperský zlom probíhající od Žamberka k Moravské Třebové. Západním a jižním směrem přesahuje orlická pánev hranice zájmového území (k Potštejnu, Letovicím a Jevíčku).


Zbylou část zájmového území překrývají křídové sedimenty. Česká křídová tabule je zde zastoupena podle převládající litologie labským vývojem, pro který jsou typické pískovce, jílovce a zvláště vápnité pelity.



Z hlediska regionálně geomorfologického členění náleží převážná část zájmového území do krkonošsko-jesenické soustavy a její orlické podsoustavy. Z geomorfologických celků na území zasahují Orlické hory a Podorlická pahorkatina. Jen do malého území v jz. části zasahuje výběžek České tabule a to podsoustavou Východočeské tabule.




Z endogenních tvarů se v zájmovém území vyskytují zejména zlomové svahy. Ve východní části zájmového území omezují zlomové svahy Lichkovskou brázdu vázanou na lichkovský zlom směru V - Z. Západně od Rybné nad Zdobicí, Záchlumí a Bohousová pak probíhá zlomový svah vázaný na regionální litický zlom.


Z destrukčních tvarů jsou v západní části území velice časté stolové pahorky. Příkladem jsou Krejsův kopec (496 m) u Kunvaldu nebo Hůrka (504 m) severně od Žamberku. Zvláštním případem stolového pahorku je vrch Karlovice (476 m) jižně od Žamberka, kde na vrcholu jsou neogenní štěrky. V této oblasti došlo k inverzi georeliéfu a původní dno údolí je dnes vyvýšeninou (Demek, Kopecký, Vítek, 1997). Dalším destrukčním tvarem v tomto území jsou strukturní hřbety (například vrch Kozinec (538 m) asi 1 km východně od Hejnic).

Erozní činností vody vznikají obří hrnce (v korytě Divoké Orlice u Zemské brány a pod Litickým hradem) nebo skaní prahy. K dalším destrukčním fluviálním tvarům patří strže a pramenné výklenky. Z akumulačních fluviálních tvarů se vyskytují nivy, a terasy (v úseku Divoké Orlice u Žamberku).

V zájmovém území se vyskytuje také několik pseudokrasových jeskynní. Jsou to jeskyně v Pašerácké skále a jeskyně v Ledříčkově skále (v PR Zemská brána), dále jeskyně Pod Nekořem a Na Žampachu. Ve východní části Kláštěrce nad Orlicí se nachází v lokalitě Čertovy skalky mikroformy zvětrávání a odnosu granodioritů.

Běžným tvarem mrazového zvětrávání jsou v zájmovém území mrazové sruby. Ty se vyskytují například na severovýchodním svahu Studeného (Studentské skály), v údolí Těchonínského potoka nebo v údolí Divoké Orlice pod hradem Litice. Časté jsou také skalní stěny, izolované skály a skalní hradby modelované kryogenními pochody (například v Zemské bráně) a kryoplanační terasy (pod mrazovými sruby na vrchu Studený). Z akumulačních kryogenních tvarů se můžeme setkat v Zemské bráně s balvanovými proudy. Z destrukčních tvarů se v zájmovém území vyskytuje značný počet sesuvů různé geneze, různého rozsahu a významu. Vyskytují se zejména v křídových horninách Žamberské pahorkatiny a v permských horninách Dobroučské pahorkatiny (Demek, Kopecký, Vítek, 1997). V oblasti se nachází také mnoho antropogenních tvarů. Jedná se o několik činných a velký počet opuštěných kamenolomů. K největším činným patří kamenolomy u Litic a Mistrovic. V zájmovém území je také několik opuštěných štol po těžbě uranu (u Klášterce nad Orlicí) a barytu (štola Orlice u Bohousové). Mnoho antropogenních tvarů vzniklo také při výstavbě pohraničního opevnění v letech 1935 až 1938. Jedná se o pás opevnění sz. od vrcholu Bouda (844 m), v okolí vrcholu Adam (765 m) a jižně od Zemské brány.



Hydrogeograficky náleží zájmové území do povodí Labe a je odvodňováno Divokou a Tichou Orlicí a jejich přítoky. Tichá Orlice je dlouhá 108 km s plochou povodí 755 km2, průměrný průtok 7 m3/s. Pramení JZ od Králického Sněžníku. Na řece leží Jablonné nad Orlicí a Letohrad. Mezi významnější přítoky Tiché Orlice patří ve sledovaném území Bystřec a Čermná (oba levostranné).

Divoká Orlice pramení v Bystřických horách v Polsku a její délka je 111,3 km (99,3 km v ČR), plocha povodí 806,5 km2 a průměrný průtok u ústí 10,9 m3/s. Na řece leží města Žamberk, přehradní nádrž Pastviny a vyrovnávací nádrž Nekoř. Mezi významnější přítok Divoké Orlice patří ve sledovaném území Rokytenka, vlévající se v Žamberku (pravostranný).

Vodní nádrž Pastviny leží na Divoké Orlici východně od Žamberka. Byla vybudována v letech 1932-38 v nadmořské výšce 469 m n. m. Přehradní nádrž je asi 7 km dlouhá, jeho plocha je 110 ha a hráz má výšku 43 m. Funkce přehrady je hydroenergetická a rekreační. Asi 1 km pod hlavní hrází je vyrovnávací nádrž Nekoř.

---

Literatura a další zdroje k tématu:

Chyba při načítání vzkazů z databáze...